[[rp]]

Role playing aneb dejte duše postavám!

Role playing znamená v překladu hraní role. Co to ale znamená prakticky a jak se to promítá do hry? Principem roleplayingu (zkráceně RP) je změnit vaši postavu ze měti statů, skillů a equipu na unikátní postavu s vlastní duší, potřebami, sny, zálibami… prostě udělat z ní živého člověka se vším, co k tomu patří. Netvrďte mi, že vy, být hrdinové Midgardu, byste pořád jen zabíjeli monstra a bavili se o zabíjení monster. Jistě ne. Možná byste sportovali, možná četli knihy, třeba byste chodili do divadla nebo do hospody. Slýchali příběhy. Chtěli někam dosáhnout - a přiznejme si, že vaše postava (to je ten chudák, co běhá po obrazovce a krvácí, vy, kdož sedíte za klávesnicí hezky v suchu teple a pohodlí budete označováni jako hráči) neví nic moc o úrovních a o 99/70. Může se chtít stát někým - slavným válečníkem, mocným čarodějem, uznávaným knězem… nebo třeba “jen” otcem rodiny a na stará kolena mít konečně trochu klidu. Ale aby se toho dočkal, musí si to nyní vydobýt, proto tráví tolik času masakrováním monster a obranou lidstva před obludami.

Co to je?

Role playing znamená v překladu hraní role. Co to ale znamená prakticky a jak se to promítá do hry? Principem roleplayingu (zkráceně RP) je změnit vaši postavu ze měti statů, skillů a equipu na unikátní postavu s vlastní duší, potřebami, sny, zálibami… prostě udělat z ní živého člověka se vším, co k tomu patří. Netvrďte mi, že vy, být hrdinové Midgardu, by jste pořád jen zabíjeli monstra a bavili se o zabíjení monster. Jistě ne. Možná byste sportovali, možná četli knihy, třeba byste chodili do divadla nebo do hospody. Slýchali příběhy. Chtěli někam dosáhnout - a přiznejme si, že vaše postava (to je ten chudák, co běhá po obrazovce a krvácí, vy, kdož sedíte za klávesnicí hezky v suchu teple a pohodlí budete označováni jako hřráči) neví nic o úrovních a o 99/70. Může se chtít stát někým - slavným válečníkem, mocným čarodějem, uznávaným knězem… nebo třeba „jen“ otcem rodiny a na stará kolena mít konečně trochu klidu. Ale aby se toho dočkal, musí si to nyní vydobít, proto tráví tolik času masakrováním monster a obranou lidstva před obludami.

Co to umí?

Co tedy RP přináší? Jednak se z vaší postavy stane unikát. Nebudete jeden z toho koufu FS priestů nebo hunterů. Budete ten, co o něm všichni vědí, že je posedlý touhou najít smysl života a odpovědět na základní otázky života, vesmíru a vůbec. Nebo ten, který byl od mala vychováván v přírodě, kde teď tráví většinu času, kde si obstarává obživu a který tak úpěnlive chrání kytičky (přestože z nich padají užitečné věci). Vaše psotava se stane zajímavou a výraznou. To je jeden faktor. Druhý a mnohem důležitější je zábava. Ragnarok je MMORPG - už v názvu je zakódován Role Playing. Jistě, nikdo vás nezabije, když vybafnete „Máš level kolem šedesáti? Tak hoď warp na soily, jdeme.“ a po zbytek hry nepromluvíte (kromě hádky o mantis kartu, která vám třeba padne). Na druhou stranu, pokud budete hrát charakter své postavy, může se vám stát, že jen sedíte a povídáte si… a bavíte se stejně dobře, ne-li lépe. A pak se zvednete, odstraníte ze světa pár oblud (rozuměj - chvíli si zaexpíte) a sem tam prohodíte pár slov… a ponoříte se do toho. Čím více je vaše postava polidštěna, tím lépe se do ní vžívá a tím lepší příběh vzniká. Jistě, podmínky Ragnaroku neumožňují aby vznikl příběh jako z knihy, ale rozhodně se dá dostat mnohem dále než k bezduché mlátičce.

A nekousne mě to?

A co to stojí? Jen trošku práce a trošku času. Někdy si prostě promyslete, jaká vaše postava asi je. To se dá udělat kdekoli a kdykoli - na nudné hodině, v autobuse, cestou z práce… kdykoli. Promyslete si její charakter, styl vyjadřování (RP neznamená automaticky mluvit archaicky a spisovně! Třeba takový drzý zloděj, který vyrůstal na ulici jistě nebude mluvit vůbec uhlazeně. Ale pozor, zde je třeba rozlišovat chování hráče a postavy a raději se ujistěte, že druhé straně nebude vadit vaše jednání (hraní takovéto postavy). Pokud by to mělo někoho urážet, raději si na chvíli RP odpusťte, nebo se jděte bavit s někým, kdo to ocení.), plány, zájmy… a tak dále. A při hře pak během rozhovorů nechte některé věci vyplouvat na povrch. Mluvte jako vaše postava, jednejte jako vaše postava. A snad i vám se to zalíbí a snad i u vás to ostatní ocení a hra pak bude barvitější a příjemnější.

A jak se to vlastně dělá?

Pár rad, jak vdechnout postavě život:

  • Jméno Při vytváření postavy už mějte připraven charakter a zohledněte ho při výběru jména. Chcete-li hrát galantního, čestného, spravedlivého a chrabrého rytíře, jméno Lebkomlat Strašlivý nebude zpravidla nejlepším. (pro zkušenější - ano, když si s charakterem pěkně pohrajete, jde to a může to být velmi zajímavá postava, ale pro začátek nedoporučuji moc takovéto kontrasty)
  • Věk Jak starou postavu chcete hrát? Mladíka na počátku své životní cesty, vysloužilého kmeta, který však svými zkušenostmi plně nahrazuje případný úbytek fyzických sil, nebo něco mezi tím? Vyberte si, za co by se vám nejlépe hrálo, koho chcete svou postavou ztvárnit. Pokládat rovnítko úroveň = věk vřele nedoporučuji. Súpíše doporučuji nechat po vytvoření postavy čas plynou stejně jako v reálném světě - tedy se bude měnit jen pomalu.
  • Původ a rodina Vaše postava jistě odněkud pochází. Odkud? Z jaké zeměpisné oblasti, z jakých společenských poměrů? Byli (jsou) její rodiče zbohatlíci bydlící v luxusním domě v Pronteře? Nebo ji v dětství pohodili a ona si musela protlouci cestu mezi špinavými moly Albertského přístavu? Možností je spousta a vaši postavu to jistě ovlivnilo. O zážitcích z dětství se dá pak při hře vyprávět („To když jsem jako malý učeň u řezníka musel hodiny a hodiny nosit maso ze sklepa se sněhem, to bylo něco! Povím vám, proti tomu je tahle výprava odpočinek!“) a jistě se to promítne obecně do charakteru postavy (například se může od dětství bát vlků, protože jí roztrhali bratra…). Dává to spoustu prostoru pro rozhovory a zajímavé situace. Nebojte se si s tím pohrát. O rodině se dají také vyprávět příběhy typu „Můj strýček jednou…“, s čímž se dá také užít legrace. Bude-li se vám do toho chtít, invečstujte trochu času, jistě pak okolí budete dobře bavit a ono to ocení.
  • Motivace Zamyslete se, proč vaše postava dělá to, co dělá. Proč je válečník/zloděj/acolyta/mág/kdokoli? Proč raději nesedí v bezpečí ve městě? Žene ho vidina snadného zbohatnutí? Má rád riziko? Hledá smrt v boji? Cítí se povinnen chránit království? Zabili mu orkové rodiče a on hledá pomstu? Nebo je za tím něco jiného? Nenechte se omezovat, popusťte fantasii.
  • Záliby Co dělá vaše postava ve volném čase? Jak se baví? Jak ráda tráví volný čas? Chodí po hospodách? Balí holky? zajímá se o nesmrtelnost chrousta? Má ráda šachy? Sbírá známky? Nebo karty? Nebojte se obohatit svou postavu zálibami. Můžete se inspirovat u sebe a svých kamarádů a známých. Jistě, postava si nebude hrát na počítači (v Midgardu nejsou), ale může chodit třeba běhat…
  • Nelibosti Stejně jako vy, i vaše postava nemá některé věci ráda. Jeden ze způsobů, jak ji oživit, je neopomenout tuhle stránka. Postava může nemít ráda nudu, brouky, nafoukané lidi, moře… může se bát tmy či netopýrů… Některé věci jí mohou být nepříjemné, některé připadat hloupé. Názory psotavy se nemusí shodovat s vašimi!! Ačkoli vy třeba nesnášíte politiku, vaše postava ji může považovat za poslání a naopak nemít ráda lidi, kteří pořád na politiky vrhají špínu a hází kalcky pod nohy jejich poctivé práci (aspoň tak to vidí ta postava). Nebo nemusí mít vaše postava ráda namáhavou práci (ale najdou se i tací, kterým nevadí :-) )… Prostě možností je spousta. Nepřeplácejte to, ale budete-li mít postavu, co je jí všechno lhostejné, moc zábavy s ní nebude… Tedy po roleplayivé stránce.
  • Síly a slabosti Zde mám na mysli převážně chrarakterové vlastnosti jako odvaha, zbabělost, lennost, čest, ochota pomáhat, chamtivost, štědrost… všichni jich jistě znáte dost na to, abyste nepotřebovali moc velký seznam příkaldů. Nezapomínejte na pozitivní ani negativní stránky. Pan Dokonalý bude docela nezáživná postava. Když už hrajete neochvějného rytíře spravedlnosti, nemůže mít třeba slabost pro dobré jídlo nebo ženy? Či ten asketický mnich, nemůže být namyšlený, povýšenecký a opovrhovat ostatními? Prostě udělejte lidskou psotavu - a žádný člověk není dokonalý. A nezapomínejte to pak hrát. (znovu připomínám, že pokud by to spoluhráčům vadilo, buďto ustupte nebo si najděte jiné spoluhráče, nemá smysl někoho otravovat jedním stylem hry, když on chce jiný - nebudete pak spokojeni ani vy, ani on)
  • Zvyky Jako vy ráno vstanete, jdete do školy či práce, odpoledne chvíli hrajete Ragnarok, a večer jdete dvakrát týdně do posilovny a třikrát týdně do hospody, přičemž každý třetí víkend jedete na chalupu a jednou za čtvrt roku na setkání s rodinou (například), tak i vaše postava má nějaké zvyklosti a časový harmonogram. Třeba se váš kněz vždy po probuzení hodinu modlí, nebo váš válečník cvičí. Možná chodí na oběd do jedné příjemné Morrocké restaurace, možná chodí večer do hospody… možností je samozřejmě spousta. Cílem tohoto není pak po připojení sledovat, jestli náhodou už není 5 odpoledne a nemusíte na čaj do Geffenu za tetičkou. Cílem je vytvořit pozadí k vaší postavě. Pozadí příběhů, které pak můžete vyprávě. Jako třeba: „Představ si, co se mi stalo. Včera jsem, jako každé úterý, šla za tetičkou do Geffenu na čaj, když…“ Opět věc, která pomáhá uvěřit že vaše postava zná i jiné věci než zabíjení monster.
  • Víra Ve světě Ragnaroku je těžké býti nevěřícím - vždyť na každém rohu potkáte kněze, mnicha či akolytu, kterým prokazatelně dává jejich bůh sílu. Před vašima očima dělají zázraky. Na vás je, v jakém vztahu k bohům jste. Ignorujete je, či nějakého uctíváte? Nebo dokonce víc? Můžete se inspirovat těmi naznačenými v samotné hře, nebo si vymyslet vlastní… Promyslete si, jak se víra vaší psotavy projevuje na jejím jednání a skutcích. Ucítvá vůbec boha(bohy) dobrého, nebo se klaní temnému mocnému ďáblu? Nejen pro postavy acolyte classů je toto důležitá otázka. (Ale je pravda, že když jsem se jednou ptal jednoho akolyty, jakého boha uctívá a on mi odpověděl, že žádného, tak jsem trochu trpěl - obzvláště ti ti v této otázce měli mít jasno.)
  • Jednání jak vaše postava jedná s okolím? Uctivě, drze, sebevědomě? Jaký má slovník? Je hrubá nebo uhlazená? Lichotí? Je upřímná? Lže a vymýšlí si? Vždy ráda pomůže? Tento bod se prolíná s jinými body, ale je velmi důležitý, proto ho zdůrazňuji. Neboť právě jednání vaší postavy je to, čím ji při běžné hře budete prezentovat nejvíce (nejčastěji). Připravte si tedy styl mluvy a snažte se ho při hře držet.
  • Opačné pohlaví Jaký je vztah vaší psotavy k opačnému pohlaví? Málokdo bude podporovat celibát - v Ragnaroku nemusí takové omezení paltit ani pro kněze a kněžky. Takže, jak na tom vaše postava je? Je to nenapravitelný sukničkář? A úspěšný, nebo stále dostává košem? Či je zakřiknutý a nikdy neudělá první krok? Většina postav bude někde mezi těmito extrémy (což, přiznejme si, je trochu těžší na hraní než extrémy), takže rozhodně neuškodí se nad tím na chvíli zamyslet. Dá se to pak využít při hře, když třeba několik týdnů vyprávíte kamarádovi, jaké máte trable sbalit tu slečnu, co jste potkali na pláži v Comodu… A samozřejmě se to dá využít při interakci s postavami opačného pohlaví, které hrají jiní hráči.
  • Pozor na archetypy Může být lákavé tvořit postavy mocných čarodějů, čistých kněží, rytířů bez bázně a hany či podlých a chamtivých zlodějů. Ovšem neupadejte do stereotypu, nikam bychom se nepohli, kdyby byly všechny postavy stejné. Nebojte se obzvláštnit vaši postavu, nenechat ji sklouznout do toho, co si jako první vybavíte pod slovem „čaroděj“, „pistolník“, „zloděj“. Ně každý čaroděj musí být jak Gandalf. Je snad s Mrakoplašem menší zábava? Nebojte se netradičních pohledů na „hrdiny“.
  • Příběhy Vaše postavy žijí, i když se odpojíte a jste offline. Během té doby pravděpodobně lecos prožijí, byť třeba ne tak nebezpečného jako když za ni hrajete. Ale pro vaši psotavu to může být mnohem důležitější. No a co, že mi padla ta karta, co prodám za milion, takže jich nebudu mít 10, ale 11. Ale ta tanečnice v baru mi řekla ANO!! Nebojte se vymýšlet si příběhy o vlastní postavě (ale alespoň trochu rozumné - například „večer jsem zabil 10 bohů“ NENÍ rozumný příběh - ale pokud je vaše psotava vychloubačný lhář, jistě to může tvrdit - ale vy jako hrát netrvejte na tom, že to je pravda) a pak je prezentovat. Při rozhovorech, ale můžete i zde na wiki. Třeba vytvořit nějaké zájmové kroužky pro postavy a tady je dávat dohromady… Prostě nechte postavy žít, nedělejte z nich stroje, co jen bojují a jinak nejsou či sedí na zadku (respektive „cvičí se, aby byly lepší, nic jejiného je nebaví“).
  • Navazování Seznam kontaktů se v Ragnaroku nazývá Friend list - seznam přátel. Tedy nejde o náhodné osoby, ale o postavy, se kterými se vaše postava setkává častěji, mají nějaké společné zážitky a (hrajete-li doopravdy svou roli) také se znají. Zkuste navazovat na témata načatá v minulých rozhovorech. Copak vaši psotavu nezajímá, jak to je s tou jeho nemocnou babičkou? Či jak se vyvíjí ten nový obraz, co maluje a co o něm minule tolik hovořil? Vaše postavy to jsitě zajímat bude, tak jim dopřejte ty informace, ptejte se či sami vyprávějte, jak se věci vyvíjí od posledně.
  • Nahrávky Jde-li to, nahrávejte ostatním k tomu, aby také mohli povídat z pohledu svých postav. Ptejte se jich, jako postava postavy. Nadhazujte témata, dávejte jim prostor nejen tím, že jim dáte šanci něco říci (a nezaspmaujete celou obrazovku jen vy), ale také tématem a obsahem. Nechte v příbězích třeba nejistotu, kterou oni budou moci vyplnit svým vstupem. Tvořte příběhy společně, to je ta největší zábava na RP. A nelekejte se, pokud si nebudete větět s tímto odstavcem rady, toto je spíše „pokročilá praktika“. Chvíli potrvá, než se vám to dostane do krve, tak to nehroťte.

Shrnutí: Neváhejte popustit uzdy své fantasii, abyste pobavili vaše spoluhráče i sebe. (Ale hlavně je - oni pak na oplátku pobaví vás - uvidíte-)

Marťanská mluva?

Jedním z hlavních rysů živoucích postav je jejich mluva. Ta se dost liší od mluvy klasického hráče Ragnaroku, kterou by postavám připadala jak řeč marťanů (s těmi všemi podivnými a zjevně nesmyslnými výrazy). Na jednu stranu bývá řeč postav mnohem zdlouhavější (například proto, že vaše postavy budou používat celé věty a ne jen zkratky - tedy místo „heal“ řeknou spíše „Mohl bys, prosím, vyléčit má zranění?“ nebo něco v tomto stylu), zato však dá důraz na to, že vaše postava je opravdu unikátní jedinec, že to je Někdo - ne jen jeden z davu.

Samozřejmě v zápalu boje na to často není čas, nechat kvůli RP umírat postavy kamarádů není vůči nim pěkné. Ale když si na chvíli sednete, abyste doplnili zdraví a magickou sílu (HP, SP řečeno tak, jak o tom nejspíše mluví vaše postavy), pak se přímo vybízí prostor pro povídání a delší věty. Taktéž při domlouvání se na založení party a místa, kam se vydat na výpravu (rozuměj kam jít expit), je k hraní postavy ideální prostor. Nebojte se ztratit pár minut tím, že napíšete celou větu v pojmech, jaké užívají postavy (o tom vizte níže). Budete příjemně odměněni tím, že váš rozhovor bude mít hlavu a patu a bude pěkně znít. A dostanete příležitost poodhalit povahu a život vaší postavy a zjistit něco o té, se kterou se bavíte. Právě při přímé řeči vašich postav dostáváte šanci opravdu hrát vaši postavu jako živou.

Čím se tedy liší řeč hráčů a řeč postav? Z velké části je to slovníkem. Postavy budou jen stěží používat výrazy jako expit, huntit, sp, hp, warpnout (no, tohle možná nějaké mluvící hodně slangem ano), drop, padnout (ve smyslu získání předmětu z nestvůry), mob a mnohé další ve hře běžné výrazy. Jak píši výše, pokud vám v boji dojde sp a už nemžete léčit válečníka, který na vás spoléhá, pak není čas na větu „Už nemám dost sil, ustup z boje, musím se trochu vzchopit.“, ale když napíšete jen „sp“ bude to lepší. Nicméně když si pak sednete, nic vám nebrání vysvětlit, co se stalo, variací na výše psanou dlouhou větu.

Ideální se mi jeví to, co chcete sdělit parťákům, ale ne ústy vaší postavy, psát nějak označeně, třeba do kulatých závorek. Tedy pokud chcete varovat, že vám to laguje a vysvětlení „Celý svět jako by se kolem mě na chvíli zastavoval.“ vám připadá pochybné, se mi jeví jako dobré řešení použít výraz “(lagy)“. Tedy mimoherní poznámky psát do závorek a vše ostatní psát tak, jak by to řekla vaše postava. A jak by to vaše postava řekla? Vžijte se do ní, představte si ji v její situaci. Zauvažujte nad tím, jak se ona vyadřuje (vizte výše - mluví vznešeně, slangem, roztomile, těžkopádně,…). A pak hurá do toho. A pokud vaše postavy nemluví jen anglicky, snažte se místo anglických slov užívat česká (priest = kněz, pike = píka, atp.). Pokud vám někdo nebude rozumět nebo to nebude jednoznačné, můžete mu vaši větu vysvětlit v závorce (např. „Až ještě trochu zmoudřím, založím s přáteli vlastní cech! (za 2 lvl bude guilda)“).

A teď malý “slovníček“ pojmů.

Příklad na konec

Kněz Thomas

Thomas je pobožný, klidný a ochotný, ale není to takový ten naivní dobrák. Sice rád pomůže, ale nenechá se zneužívat. Je to dobrák.
Pochází z bohaté rodiny, žil v Pronteře s rodiči, se kterými měl vždy dobré vztahy. Viděl však bídu v uličkách na okraji města a rozhodl se zasvětit život pomoci druhým. Naučil se hojit rány a léčit nemoci, stal se Gonarovým akolytou a vyrazil pomáhat. Jednak se hodně vzdělával v knihovně, ale také praxí mimo zdi kláštera - chodil mezi lidi a pomáhal jim řešit jejich problémy. Nyní mu je kolem 40 let.
Rád by zajistil bezpečí pro obyvatele Midgardu, vymítil chudobu a nemoci. Ví, že to je trochu utopické (rozhodně když na tom bude pracovat sám nebo s malou skupinkou), ale dělá co umí ve snaze situaci alespoň co nejvíce zlepšit.
Je čestným mužem s čistou duší, pomáhá kde může, ale když má trochu čas pro sebe, jen těžko odolává pohodlnému křeslu a lenošivému užívání si chvil klidu. Rád si orazí a čte si pro radost, zajde do divadla, poslouchá zpěvy bardů a obdivuje umění vůbec. Chce si časem vyzdobit zdi svého pokoje nějakými vkusnými obrazy. Nejlépe krajin a lidí.
Nedávno se stal knězem, což je pro něj výrazem zasloužené odměny za jeho práci a úsilí. Je na to hrdý, ale nezměnilo to jeho ochotu pomáhat.
Nemá rád lidi neochotné, nedokáže přihlížet opovrhování chudými, slabými a nemocnými. Nepije alkohol - z principu i z toho, co viděl že dokáže udělat s jinak slušnými lidmi.
Pokaždé, když dosáhne nějakého úspěchu (například další úroveň vzdělání, splní nějaký úkol (quest) a podobně), děkuje modlitbou Gonarovi, svému bohu. Stejně tak vždy za soumraku a úsvitu se pohrouží do modliteb. Občas chodí také na Pronterské náměstí léčit raněné.
Dosud nikdy nemluvil s Gonarem přímo (respektive ten mu dosud nikdy neodpověděl), ale stále doufá, že se to změní a že jednoho dne uslyší jeho hlas. Je to jeden z důvodů, proč se snaží, jak jen může. Nicméně sílu mu jeho bůh dává už dlouhou dobu a Thomas ji úspěšné využívá ke konání dobrých činů.
S rodinou se schází občas v neděli na oběd, ale c moc blízkém vztahu nejsou. Má dva bratry a znatelně mladší sestru; on je ze sourozenců nejstarší.
Sám nemá moc zkušeností se ženami, ale stále doufá, že se jednoho dne usadí s nějakou hodnou milou ženou, se kterou bude moci poklidně prožít stáří. Ale udělat si čas na hledání takové ženy… do toho se mu nechce. Spíše ze strachu z takového úkolu, než z pracovních důvodů, na které se vymlouvá.

Zloděj Špína

Tento téměř bezpáteřní zlodějíček by za pár zenů prodal i svou matku, kdyby věděl, kde je jí konec. Jeho hlavním zájmem jsou peníze, které ho ale opouštějí rychlostí ještě větší, než s jakou je shromažďuje. Řídí se podle toho, co je pro něj zrovna nejvýhodnější, padá z průšviho do průšvihu. Je nezodpovědný, nehledí moc daleko do budoucnosti - daleko pro něj často bývá i to, kde večer přespí. Proto přezdívka Špína. Ve skutečnosti se jmenuje Markil, ale tak mu už neříká snad nikdo.
Pochází z chudinské čtvrti v Einbrochu, ale stěhuje se pravidelně, jakmile se svými dluhy stane dost proslulý. Má pár nepřátel, kterým dluží a proto se některými místům raději vyhýbá. Jako dítě trávil víc času na ulici, než doma a jednoho dne se prostě sbalil a beze slova odešel úplně. Od té doby o svých rodičích ani bratrech neslyšel a nezajímá se o ně. Stejně nikdy moc dobře nevycházeli.
Chce se bavit, mít pěníze, které by mohl rozhazovat, plné poháry pití, dobré jídlo, lehké ženy… zábava a nevázaný život, po tom touží… a tyto touhy si naplňuje, jak mu zrovna jeho věčně prázdná kapsa dovolí.
Život nebere vážně, ani své trable moc ne - dokud se neobjeví pár chlapů s obušky a nepají se na peníze, co dluží jejich zaměstnavateli. Pak si uvědomí vážnost situace a snaží se vymluvit, vytratit nebo škemrá o slitování. Ale je nepoučitelný, jakmile se z takovéhle situace zachrání, už si dělá nové dluhy a pokouší štěstí znovu.
Má rád společnost, jejíž středem nikdy nebyl, ale rád by to změnil. MOžná by si časem chtěl pořídit vlastní zábavní podnik - ale na druhou stranu by pak byl příliš vázaný na jedno místo, což nění nic pro něj.
Nemá rád, když se musí něčemu postavit zpříma, když musí něco řešit nebo bojovat čestně. Raději hledá postraní způsoby, jak dosáhnout svých cílů; mate, je zákeřný a úskočný. Věčně lže, dokonce už i když nemusí. Nemá rád snoby - protože mají nadbytek peněz a dávají to najevo způsobem, který se mu příčí - vzbuzují v něm totiž závist. Jíst drahé jídlo po malých dávkách koukat se nafoukaně a tak… povýšenecky. Naskakuje mu z nich husí kůže. Vždyť peníze jsou od toho, aby se pořádně prohýřily při bujaré zábavě!
Poslední dobou má dobré období, nikdo mu nejde už několik týdnů po krku a oběvil dobrou bandu v Pronterském podsvětí, ke které se přidal. Táhne se s nimi, občas podniknou nějaký špinavý obchod a jsou z toho i nějaké peníze… ale už se opět zadlužuje, díky svému způsobu života.
Skoro každou noc tráví v barech a kasinech, kde sází vysoké sumy. Má rád to riziko a pocit, že může vyhrát hodně. Přes den bývá k vidění v Hugelu na závodech, nebo někde ve škarpě, kde si léčí kocovinu po uplynulé noci. Ze všeho se snaží vyrazit nějakou výhodu pro sebe, nejlépe peněžní. A kdykoli mu někdo něco nabídne, snaží se z toho vyrazit víc.
Bohové mu jsou ukradení, nějaké vysedávání v kostelech a monology na kolenou… to není skutečné, skutečný je život. No a co, že bohové občas do světa zasahují… ať si to dělají, ale ať ho z těch svých kejklí vynechají. On je přece slušný člověk a tohle se ho netýká, nějaké záměry bohů.
Co se týče žen… poznal jich monoho, ale nikdy na dlouho. Večer se objevit, ráno zmizet… to mu vyhovuje a v tomto stylu hodlá pokračovat. Nějaké vážné známosti by jej příliš svazovaly a omezovaly, on přeci miluje svobodu.
Za těch 23 let svého života poznal mnoho lidí, ale snad nikoho by nemohl nazvat opravdovým přítelem. Jen lidi, kterým se s ním zrovna hodí být zadobře… protože platí nebo protože pro ně může být užitečný. Zato nepřátel si udělal mnohem víc, ale vůbec se tím netrápí. Nějak to šl odoteď, nějak to půjde i dál.

Rozhovor

Nyní si představme situaci, kdy se tito dva potkají a chtějí zajít trochu poexpit. Napíši nyní příklad klasické domluvy a pak, jak by to mohlo vypadat, kdyby oba hráči RolePlayovali své postavy (ty uvedené výše). T budiž Thomas, S Špína.

Klasicky

T: Cus.
S: (udělá smilík pro pozdrav)
S: zaexpime
T: jj.
T: mam jen hodinu, pak je fotbal
S: OK, dem
(chvíli se nic neděje)
S: Hej?
S: jsi tu?
T: sry, mi to spadlo
T: deme
S: kam
T: nevim
S: tak treba pyramida

RP

T: At na tebe Gonar, muj pan, shlizi laskave!
T: Rad te vidim.
S: Gonara si strc za klobouk.
T: Kdyz jsem ti vcera zehnal jeho jmenem, tvaril ses jinak…
S: No… to jo. *priznava neochotne*
T: @me se na tebe karave diva.
S: Tak promin, no. Hele, potreboval bych pichnout.
T: A ceho si ode me zadas?
S: Dosly prachy. Potrebuju splasit dalsi.
T: Zase jsi je propil? *nesouhlasne* Proc bych te v tom mel podporovat?
S: Znam te. Neodmitnes pomoct chudakovi v nouzi. Nemam ani na chleba.
(T zahaji obchod a podava mu jidlo; S odmita)
S: Dobre, dostals me, chlape. Kecam.
S: Proste potrebuju na chvili vypadnout z mesta, nez se uklidni par veci.
S: A ty se neuklidni, dokud budu svorc.
S: Pichnes mi teda?
T: No vidis. Vis, zes mi to mohl rict rovnou.
T: Tak pojdme. Ale jen na hodinu, pak mam povinnosti v klastere.
S: Pche.
(chvíli se nic neděje)
S: Hej, knezaku, co je s tebou?
S: Nemam celej den na tebe cekat!
T: (Promin, spadlo mi to.)
T: Trochu jsem se zamyslel. Muzeme vyrazit. Ved me.
S: Vocihneme pyramidu, prej se tam da nait par cennosti. Za mnou.

Závěr

Rozdíl v obou rozhovorech je vidět. První je stručný, rychlý a… věcný, nic moc zajímavého se v něm neděje. Druhý sice chvíli zabere, ale na druhou stranu se u něj dá pobavit a člověk se může těšit, co mu ten druhý asi odpoví (a hlavně jak). Co komu vyhovuje víc je na vás, ale mým cílem bylo hlavně ukázat, tento rozdíl. Děkuji za váš čas při čtení této eseje. ;-)

(verze bez závěrečných korektur - pokud někdo zkontroluje překlepy a gramatiku, ať pak, prosím, tuto poznámku smaže)

 

Vytvořil Typhoon | Provozováno na dokuwiki | Optimalizováno pro Firefox, Opera, Chrome. |  podpora. | Některé z obrázků mohou spadat pod ochrannou známku Gravity Corp. & Lee Myoungjin.  | Vygenerováno během: 0.742 s |   | Copyright 2011-2019