O smrti proroka
U zrodu myšlenky založit Bratrstvo Grurgových věrných stál jeden zvláštní muž. Nikdo neznal jeho jméno, ale všichni mu říkali prorok. To proto, že míval vize. V těch vizích byla minulost, budoucnost a občas i přítomnost. Někdy byly jasnější, jindy zamlžené. Ale co bylo nejzajímavěší, někdy k němu v těchto vizích promlouval Grurg.
Spojením se svým bohem se prorokovi podařilo dosáhnout mnoha úspěchů. Vždy však pro někoho jiného: pro Bratrstvo, pro ostatní lidi, pro Grurga… ale nikdy svých vizí nevyužil ke svému obohacení. I díky jeho daru se podařilo uskutečnit dlouholetý sen a založit Bratrstvo lidí, kteří uctívali Grurga. Od té doby byl pak prorok jeho očima, ušima a někdy i ústy před jejich bohem.
Naučil se za ta léta mnohému. Odhalil některá přání svého boha, odhalil některé staré i několik nových rituálů na jeho poctění. Grurg mu za to dával dary - rozličné zbraně, které postupně dosáhly věhlasu po celé zemi. Prorok je ale nevyužíval, sám bojoval málokdy, násilí mu nebylo milé. Spolu s Bratrstvem se mu na varovní od Grurga podařilo zažehnat několik katastrof, ať už velkých, či jen místních.
Bezesporu jeho nejdůležitejším poselstvím ale bylo nalezení a opatrování Grurgova avatara. Tento, vtělený do dívčího těla, se dostal po mnoha nesnázích nakonec až k prorokovi. K ruce mu tehdy byla kněžka, které se říkalo Černá pro barvu šatů, ve které ji našli kdysi před branami kláštera. Co vše se prorok od avatara dozvěděl a co vše pověděl on jemu se ale asi už nikdy nedozvíme.
Jednoho podzimního večera seděl prorok na náměstí v Pronteře a bavil se se Savit, jednou ze sester z Bratrstva, krásnou tanečnicí a manželkou velmistra. Byli uprostřed rozhovoru, když se ze stínu vyloupla štíhlá silueta a ve večerním světle se blesklo ostří dýky. Mnohokrát tajemný vrah bodl proroka, než zase stejně rychle zmizel. Lidé na náměstí stáli jako opaření, ale ani rychle přivolaní kněží nemohli prorokovi pomoci. Jejich léčivá moc jakoby narážela na temnou bariéru. Prorok zemřel.
Poté, co naposledy vydechl, z davu vyšel kněz a věštil zkázu Bratrstva a vítězství Duruna, boha bolesti a zloby. Odhalil, že vzniklo Consortium di Durun, spolek uctívačů tohoto temného boha a vysmál se Grurgovu Bratrstvu. Savit, oči ještě zalité slzami ze ztráty přítele, se mu postavila a nenechala se zastrašit jeho výhružkami. Když už se schylovalo k boji, prorokovo tělo začala z ničeho nic zvedat neznámá síla. Zalité sloupem světla stoupalo výš a výš, až překvapeným lidem zmizelo z očí. Gwindol, Durunův kněz, pak odešel.
Od té doby však dostal spor Grurgova Bratrstva a Consortia di Durun otevřenější povahy. Už nešlo jen o tiché získávání lidí pro svou stranu. Už došlo i na vraždy a souboje v divočině i ulicích měst. Obě strany byly ještě slabé a teprve čas měl ukázat, zda některá zesílí natolik, aby druhou definitivně porazila. Výsledek závisel, jako tolikrát, na Midgardském lidu…