Ater Tyrranus
Svět, kde se odehrává tento malý příběh je světem starým a rozbitým. Tento svět je pokřivený magii a velmi často nabývá čtvrtých, pátých, a dalěích rozměrů a ty člověka dokážou tak zničit, že z něj zůstane jen prášek v ohništi. Ale to je jiný příběh.
Bylo to jednou zrána, kdy se čarodějky vydávaly na cestu do města, kde sídlila nějaká temná dáma, která ovládala příběhy a nechávala jimi žít celá města. Tomu chtěly zabránit. Tyto dvě dámy, postarší čarodejky, nasedly na svá kostatka a vydaly se do sveta, aby zrusily zlou kletbu od „Te“ carodejky.
Letely nizko nad zemi a asi po pul dni cesty nasly nejake misto z ktereho vyzarovala divna magie. Byl tam stary, temny hrad a mala vesnicka lezici pod ním. Carodejky to shledaly jako vyborne misto na prespani. Pristaly ve vesnici, ale byla to podivna vesnice. Nikde nebylo zivacka vsichni lide byli asi zalezli a jejich domy mely dvere zatlucene a okenice zavrene. Tak se rozhodli ze zkusi najit nejake hospodu…
No nasly nejaky dům co byl trosku vetsi nez ty ostatni a zaklepaly. Nic se neozyvalo, tak tedy vzaly za kliku a vesli dovnitr. Uvnitr bylo nekolik lidi, asi cela ta vesnicka v tom malem hostinci. Vsichni jedli nejake jidlo, ale jakmile se dvere otevrely, vsichni zbystreli, zastavili se v puli pohybu a vylekane se teleportovali pod stoly, tedy alespon to tak vypadalo. Kdyz zjistili ze ty damy nejsou nebezpecne, rychle vyskocili a zavreli misto nich dvere a hoodne rychle se dali opet do jidla.
Neco tam strasne smrdelo. Bylo to… Byl to prece cesnek! Nase dve putujci carodejky si tedy prisedly a daly se z nechuti take do jidla. Zavedly trosku hovoru, ale lide moc sdilni nebyli.Tak si nase dve cestovatelky poprosili o nocleh.
Hospodsky se jim to snazil vymluvit, ale nepovedlo se mu to. Carodejky nechapaly o co mu jde, ani mu nerozumely, byl to nejaky jiny jazyk.
V jejich pokoji byly dve postele, stolecek, okenko a nejake skrine. Jakmile vstoupily, dvere zaskladaly skrini, nejak se jim ti domorodci nelibili. A okno otevrely dokoran, jelikoz se tam nedalo dychat. Pachlo to vse cesnekem a zatuchlinou.
V noci, kdyz by nejaky odvazny clovek sel po ulici. Zaslechl by hrozny rev a jekot. „Ty bestie jedna nemyta! Co ty sakra delas?!“ Ozvala se velka rana a oknem cosi proletelo ven Uz uz to chtelo vstat a uletet, ale najednou se ozvalo „Wraaau“a na tom litacim tvoreckovi podobnem mysi se jakoby zhmotnila kocici packa. A tvorecek byl zprovozen ze sveta. Dalsim dnem uz od casneho rana lide behali po vesnici a palili veskere jidlo, vsude pachl cesnek a k nebi stoupal husty dym Vsichni slavili, jelikoz pry prisli o sveho pana. No asi ho nemeli moc radi. Kocour mel pry jen nejake zazivaci potize a carodejky se vydaly na dalsi cestu.
Dekuji za pozornost. Jako napadu dekuji vynikajici knizce od pana Pratchetta z niz jsem udelal jemny vytazek a upravil ho lehce k obrazu svemu
Bry vecir. Dnes to bude trosku z jineho soudku, tak se do toho pustime. Byla zila jednou druzinka dobrodruhu, kteri krizovali svetem, jehoz jmeno nikdo neznate, takze neni dulezite. No tato druzinka se skladala z peti lidi, bylo tam nekolik valecniku, podivny tvorecek s kotlikem a nejaky chodici plast. Valecnici byli dva - tedy valecnice, jedna byla mlada skretice a druha krasna elfka, ten clovek s tim kotlikem byl pry theurgem, skaredy a podivny skritek, pry se jim rika hobiti. No a ten plast nebyl az tak uplne prazdny, byl to zlodej, rikali mu Havras. Velmi mrstny mladik. Tak tato mala druzinka se potulovala svetem az narazila na jeden zaklety les, kde bylo mnoho ruznych tvorecku, vil a skritku. O nasi skreti valecnici vsichni moc dobre vedeli ze ma rada more krve a kolem krku nosila usi svych obeti. No a take nesla jeden artefakt, co ho druzinka mela donest do mesta, aby ziskali poradnou odmenu. Takhle si to slapali tim lesikem, az se pred nimi najednou objevil skritek, a ten cosi mumlal a mumlal a whooosh a theurg kamsi zmizel. To ovsem zbytek druzinky strasne nastvalo, tak se proti nemu rozbehli a skritek nez stihl utect.. bylo na okolnich stromech vymalovano, ale tim to neskoncilo, objevilo se jich tam vic a chudince skretici ukradli ten vzacny artefakt. To byla chyba! Vsichni skritci stihli utect, tak se za nimi dobrodruzi vydali, aby je nasli. Ubehli snad pul dne tim zatracenym lesem, kdyz celi nastvani narazili na kouzelnou vilu. „Heled,“ pronesla skretice, „vilo, kde jsou ti mali zmetci?“ … „Myslite skritky? No neco mi tu donesli, ale nejdriv si musite poslechnou vypraveni o nasem lese!“ Tak to nase dobrodruhy vytocilo docela. Vilu podrezali, udelali si z ni kozesinku, vzali si svuj artefakt a skretice se usmala, protoze pohadka skoncila tak, jak to ma rada. Diky za pozornost. Konec
Nas pribeh zacina zde v Midgardu, svete mocnem a velmi zajimavem. Jednoho dnes se zde zrodilo male devce, jmenovalo se Irewa, nebo tak nejak, toto devce se rozhodlo jit cestou tezkou a stat se clenkou mocneho radu Grurgova bratrstva! Proto velmi pilne trenovala. Ale co by to bylo za zivot, kdyby se nestalo nic spatneho. Kdyz se dozvedela ledacso o svete, procestovala mnoho kraju a mist Oslovil ji jednoho dne v Glast Heimu nejaky hlas. Hlas temny - byl to asi pan temnot sam. Nedokazala mu odolat a oddala se mu. Timto se jeji cesty zivota velmi zklikatily. Byla nucena prijmout status Temneho Pana, aby mohla vykonavat remeslo, kteremu se upsala za silu duse. Ale nemuze byt panem kdyz je zena… A operace byla na svete. Stal se z ni Temny Pan - Ater Tyrranus- Princ kralovstvi Glastheimskeho. Ale to predbiham. Spolu s Irewou, zacinala v Midgardu vyrustat mala knezka, rikalo se ji Trianna, bylo to moc hodne devce. Kdyz dospela, potkala Prince Atera, ktery ji natolik okouzlil, ze se rozhodla, no mozna ne uplne dobrovolne, stat se jeho zenou. A tedy princeznou, jenze to nebylo tak lehke. Ater, jakozto byvaly prislusnik Grurgova bratrstva, ktere bojuje za uplne jine idealy, jako je dobro, pomoc slabym a podobne veci. Ater nyni musel konati opak, rozhodli se tedy se svou manzelkou zalozit take jedno bratrstvo. Bohem a modlou se jim stal mocny Durun. Ten spojil jejich zivoty a prokazal je za manzele. Diky tomuto melo kralovstvi sveho fyzickeho Pana, ackoli panoval stale Durun. Nasledovnika nemaji, narodilo se jim devce. Eatea. Timto bych skoncil toto male povidani o zivote dvou lidi, jejich strastech a nastrahah. Dekuji za pozornost.
Dnesni pribeh, budiz pribehem carodejnice Meirht, dceri starodavneho rodu hevranu. Jak jiz jejich stare kocovne tradice povidaji, magie a cary mezi Hevrany nepatri. Proto tato divenka musela opustit domov a vydat se na cestu svetem. Zila na jiznim kontinentu, ktery chteli ziskat lide ku svoji moci, takze to nemela snadne. Ovsem od lidskych mest se oddelila mala koalice, se kterou meli Hevrani primeri, tak vyrazila tam, aby se ucila kouzlum. Jako pomocnik ji doprovazel havran, ktery predstavoval jeji inteligenci. A jako jezdeckou potvurku mela kone .. Mustanga, krasne zvire. Takto dojela ka jakemusi mestu, zacinalo nejako na „A“ ale ty jmena ji vubec nesla dohlavy, tak si to nepamatovala. Nasla si tam nejake, pochybne ubytovani, ktere si odpracovala jako pomocnice u koni. Jednoho dne narazila na podivneho chlapka, vypadal ze ledasco vi o tom, co chce studovat, tak se s nim seznamila, no nemel z toho chudak radost, ale potreboval nejakou sluzku. Tak tedy pracuje u nej a uci se. Kdyz se dozvi vse, co ji muze pan nabidnout, posle ji kamsi vychodne od mesta, kde ma vyhledat nejakeho muze, pry se zdrzuje v okoli magickeho kamene. Dala se na cestu, cestou ji kupodivu nikdo neprepadl. Kdyz dojela k onomu kameni, videla ze kolem nej do kruhu rostou stromy. U jednoho z nich sedela divna postava v rouchu a cosi mumlala ke kamenum. Meihrt - tedy nase carodejnice projela kolem a posadila se k jinemu stromu a hrala na pistalku a pozorovala toho chlapika jak barvi kameny a huhla a huhla.. Po chvilce dorazila dvojce tvoru. Elfka a temny elf. Ocividne meli zajimavy hovor, bo elf rozhazoval, rukama jakoby neco vysvetloval. No, chvilku zkoumaly co to tam sedi za podiviny. Pak si rekli ze se seznami a tak vznikla mala druzinka dobrodruhu. Zjistili ze v kruhu se nemuze nic poskodit. Kdyz zlomili vetev, opravila se sama od sebe. Ale kamen v sobe mel neco zleho. Najednou dosel podivny muzik, starsy a osklivy. Zacal neco s kamenem delat, lit na nej chemikalie a podobne. No, po dni pozorovani a pokouseni se navazani kontaktu zjistili, ze je to mag a zkouma schopnosti kamene a ze je v nebezpeci, protoze ho chteji bandite, aby je podporoval. Rozhodli se, ze jej ochrani. Tak tedy, sli s nim vsichni domu, kde prespali. No nebyla to noc snu, o pulnoci zacal utok na dedovu chajdu. Tak Meihrt vyslala sveho magickeho havrana, aby zautocil, vrhel delbuch na dva prichozi lupice s cepy a ti padli v bolestech k zemi. Z toho podivneho tvora v rouchu se vyklubala trpaslice.. Knezka a zacala po tech lidech hazet klicany*. Kdyz jednoho trefila do hlavy, skacel se k zemi a uz mela prvniho zajatce. Elf nekam zmizel, tak tam zustala jeste elfka a ta se k nim rozbehla s savli a zacal tuhy boj. Meihrt, nase krasna carodejka, sesilala bleskove vyboje, ale je to nemehlo.. netrefila se zadnym, takze bitvu dobojoval havran, trpaslice a ta divna elfka. Kdyz pobili ty muze, najednou na ne zautocil podivny stin. Byl to stinovy bojovnik jednoho temneho boha. A tak se Meirht nastvala, protoze nic predtim netrefila ani magii, vrhla po nem delbuch, a co se nestalo? Dostal zasah do nohou a padl k zemi. Timto druzinka ochranila toho dedulu a zvitezila nad padouchama tak jak to ma byt v kazde dobre pohadce.
(*pozn. autora- klican- sutr , ale specialni jelikoz je znamo ze trpaslici maji miliony slov pro kamen).