Renere A Templaire meli sice od svych gumu domaci vezeni. Ale trikrat tydne se prece jenom mohli videt. Na gwcka obe gildy plne zbrojily a nacpavaly svoje rady do prasknuti. Sice i tam je rodice hlidali, ale vzdycky si našli chvilku ve které se nepozorovane odkradli na vezicku. Za nějakou dobu jim prisli i na tohle a tak si zacali psat dopisy, které strkavali pod jednu uvolnenou cihlu v hrade. To jim ale ani nahodou nestacilo a zacali planovat utek. Jenže s dvacetictyrhodinovou strazi, kterou jim poskytovala gilda si moc netroufali. Probrali všechny mozny plany, az je napadl podle nich dokonalej plan. Zrovna zacinal novej rok a s nim se i oteviraly hrady. Pri otevirani gwcek, byl hrad vzdycky plny ruzných priser. Oba meli z letniho tabora schovany oblecky. A tak si naplanovali dojit nekam do ustrani prevleci se a pak nepozorovane odejit pryc a uz se nikdy nevratit. Ze zacatku jim to vychazelo vazne se prevlekli nepoznani, ale kdyz se plizili ven z hradu narazili na obe dve gildy ritici se k empu. Nebylo jim na nic ze kriceli a prosili. Jejich gildy je nepoznaly a driv nez jim doslo ze ti mobove pred nimi mluvi jako lidi, se uz Renere a Templaire valeli v kaluzi krve a postupne se s prichazejici smrti promenovali zpatky do sve lidske podoby. Ani nejlepsi priesti z obou gild je uz nedokazali vratit zpatky k zivotu. A tak jim alespon vystrojili pohreb, v jinou dobu a na uplne opacnych stranach midgaru. Aby ukazali dalsim generacim ze nemaji spojovat nespojitelne. Obe gildy zustaly znepratelene a jestli nevybuchla atomovka tak tak ziji do dnes.

Za sedmero horami a rekami zil byl jeden sirotek. Jmenovala se Fay a vedla nudný sporadany zivot. Tedy alespon do te doby nez dostala novou praci hned ze zacatku ji prislo divne zediky praci pomocnice spravkyne lesniho hospodarstvi se musela prestehovat do domu uprostred lesa plneho zen. Ktere misto obycejne chuze pouzivaly tanecni kroky, nikdy si neoblekly nic jineho nez saty a do vlasu si vpletaly kvetiny. A vždycky se na ni dívaly, jako by s ní měly nějaké plány. Ale plat,ktery ji nabizeli dosahoval nebeskych vysin. A tak nad vsim ostatnim prihmourila oci. Jenže, když uprostred nocinajednou uslysela krik oči uz zahmourit nemohla. A tak se vydala za porad silicim se zvukem Pod svitem mesice uvdiděla na paloucku vsechny sve spolupracovkyne. Na pul tancovaly a napul se hadaly s nejakým mužem menšího vzrustu Ale protoze se bala toho, ze by poznali, ze je sleduje, zustala schovana moc daleko na to, aby se mohla zvednout a nepozorovane odejit. Zacalo totiz uz svitat a tak bylo videt mnohem vic nez kdyz sem prisla.Fay byla v te dobe uz strasne ospala a tak usla. Ale za nejakou chvili ji nasel ten chlapík, co se hadal s jejími spolupracovkynemi. Probudilji Vysvetlil ji ze to jsou vily a ze on je skutecne skritek. Ze bylkamaradem jejiho otce, taky skritka, dokonce ze jeji matka byla víla. Svuj vztah pred vsemi tajili protoze svazky vil a skritku, byly odjakziva zakazanea tak kdyz se mala Fay narodila, radeji ji poslali pryc, protoze deti takhle vznikle se hazaly ze skaly. Pak ji vysvetlil ze pred par tydny se jeji matka o tom vsem prorekla pritelkyni.Ta ji zradila a tak otec i matka byli odsouzeni k trestu smrti utancovanim.Pote vily vyhledaly Fay aby vykonaly trest,který ji byl souzen uz po porodu. Fay ale pri skritkove vypraveni usla, rano ji pak nasly vily, odnesly ji do jejiho pokoje. A kdyz se pak probudila na skritka si nevzpomnela, spolupracovkyne ji rikaly ze pujdou na vylet ke skalam ze kterych je krasny vyhled. Musela spechat a na nejake vzpominani ji nestacil cas.

Zila byla jedna princezna. Jmenovala se Rozarka. Bylo jí zrovna ctrnact let a strasne moc se chtela vdavat. Dokonce mela vyhlídnutého prince. Byl krasny a mily a celkem dokonaly. Akorat jednu chybu mel a to, ze mu tahlo pomalu na dvacaty sesty rok a po tak malych princeznach jako byla Rozarka se rozhodne neohlizel. Pokazdy kdyz se mu Rozarcin otec snazil nabidnout dcerinu ruku strasne se rozesmal a zacal rikat neco o skvrneti. Rozarka z toho zurila, zkousela kde co dokonce svolala vsechny mozne sarlatany a zarikavace aby ji postarsili. Ale nezabiralo vubec nic nakonec ji poradili starou carodejnici, jejiz kouzla pry nikdy neselhala. Ta bydlela na konci sveta a nikdy nevychazela ze sveho pribytku. Rozarka se tedy vydala za ni, cesta ji trvala skoro rok, protoze ji jeji radci vedli zarucenyma zkratkama, ktere zpravidla koncily skalou nebo vodopady, jednou museli dokonce prochazet pres bojiste plne vojak u protoze jit kolem by je stalo drahocenny cas. a kdyz konecne prisla k carodejnici, yhrkla: chci abych byt stejne stara jako muj princ!! Dam ti za to vse vse co mam Carodejnice nakrcila oboci a rekla, ze jeji odmenou bylo pozorovat princeznu pri ceste sem Pak se jeste zeptala jestli skutecne chce byt stejne stara jako princ, ktery ji je souzeny. Rozarka vrele kyvala hlavou a tak carodejnice pronesla kouzlo. Pak princezne vysvetlila, ze se s princem budou priblizovat stejnemu veku a az ho dosahnou, budou spolu spolecne starnout stejne jako kdokoliv jiny. Pote cerodejka luskla a princezna najednou byla ve sve komnate natesena na svoje zrychlene dospivani. pokracovani priste..

Hned druhy den po tom co nad Rozarkou mocna carodejnice pronesla zarikadlo, kte ji mělo postarsit. Zacala Rozarka vytvaret dulek pred zrcadlem, porad pred nim stala a pozorovala se. Trochu ji znervózňovalo, ze se s jejim telem deje. Ale vzpomnela si, ze prece carodejnice rikala, ze to pujde postupne. A tak cekala a cekala jenze pak zjistila ze se zmensuje A co hur misto par oblin, ktere ji na tele vyrostly ted mela hrud pripominajici prkno, vlasy se ji zkracovaly, dokonce cela tak nejak rostla smerem dolu. Kdyz uz zacala vypadat tak na sedmiletou holcicku, vzdala se toho, ze bude jeste nejak starnout a rozhadla se vydat za tou carodejnici, co ji takhle proklela. Jenze nez se stacila pripravit na cestu zapomnela chodit… Rodice teda alespon pro carodejnici poslali, enze i kdyz ted poslove znali cestu prece jenom to byla desna streka princezna mladla mnohem vetsi rychlosti, nez jakou byli schopni se se k carodejnici priblizovat Mezitim v sousednim království resili opacny problem. Kralovna cekala dite, ale bricho ji rostlo takovou rychlosti ze ve tretim mesici vypadala jako by mela kazdou chvilkou rodit A tak si usmysleli ze ceka nejmin patercata proto pysna kralovna chodila po vsech mo�ných královstvích se chlubit tak se ocitla v kralovsti kde se starali o Rozarku Rozarcini rodice si zacali myslet ze jejich dcera umira chteli ji udelat naposledy radost poridili ji sasky a chuvu, dnem i noci si s ni hrali, cetli ji pohadky Mala Rozarka porad plakala a dokonce kdyz prisla ta tehotna kralovna zacala rozarka vypadat jako by se mela promenit v prach. Vsichni zacali strasne vyvadet a z toho rozruchu dokonce kralovna, ktera byla na navsteve zacala rodit. A rvat vy vrazi mych peti deti Ale nakonec vsechno dobre dopadlo.V okamziku kdy se narodil kralovsky syn, jenom jeden kupodivu, silny a zdravy presto ze mu vlastne byly jen tri mesice, zacala Rozarka nabyvat sil. nejen to jeste k tomu zacala vriskat a domahat se k nove narozenemu princatku rodice sice nechapali ale dcerku k princi polozili Rozarka ho chytla za ruku, v tom okomziku se rozzarila cela mistnost aby nebylo zmatku malo blesk procisl oblohu a hrom otrasl zemi pred udivenym kralovstim stala nechapajici carodejnice, nechapala proc si radci stezovali kdyz to tak pekne zaridila Aby Rozarka i princ opravdu pochopili ze patri k sobe , na miste jejich prvniho dotyku se detem vytvorila mala hvezda ktera zarila pokazde kdyz se chytli za ruce. A tak se Rozarce splnilo prani sice si zmenila vek kvuli nekomu jinymu a na tu svatbu kterou chtela uspisit musela cekat dalsi radku let. Ale pry nakonec zili s princem stastne az do smrti